NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Počáteční ideje portugalské gotik/doom metalové skupiny AVA ANFERI se dají vystopovat až do léta páně 1994 a popravdě, je to znát. Ne že by to bylo zřetelné na zkušenostech jednotlivých protagonistů, ale zcela jistě je to zřejmé na zvuku nahrávky, který jako by pocházel z roku výše zmíněného. Jako by se nahrávalo na počátku ANATHEMovské éry. Tím však nechci říci, že se jedná o nahrávku výrazně archaickou a ve všech směrech konzervovanou. Jen zvuková produkce albu bohužel příliš nepřidává.
Pohleďme na to, jakou hudbu vlastně tento nový výjev pod labelem Season of Mist produkuje. Základy, na nichž se staví, jsou ryze doomové s ženským vokálem a tempo, ve kterém album „Burdens“ kračí, je z čeledi toho nejpomalejšího zkázonosného kovu. U podobné hudby mě vždy dokáže okouzlit to, že vás potměšile ovine a začíná svými náladami bez milosti zamořovat vaše tělo. To bohužel zde nenacházím. Z „Burdens“ sice čiší zadumaná temnota na sto honů, ale nedokáže vás pohltit, nezpůsobí, že se propadnete do světa plného beznaděje a nářků, a to i v případech, kdy zpěvačka značně přepíná svoje síly a nutí se do téměř křečovitého divadelního výrazu. Když už jsme u zpěvu, nemohu říci, že se jedná o vyrovnaný výkon. V některých místech, kdy vespod zní chóry, které se chvějí jak lehká pavučina v kamenné gotické kobce a nad nimi se vzdušně vlní hlavní zpěv, skvěle sedí, některé místa jsou i zajímavá – například v začátku skladby „The Wings Of Emptiness“, kdy barva vokálu připomene šikmookou královnu alternativního popu BJORK, na druhou stranu některá místa album doslova pohřbívají. Jakoby nápěvy bez textů pohupující se v pozadí skladeb byly mnohem silnější, než jakýkoliv „vážný“ zpěv. Co ovšem albu výrazně nesedí, jsou teatrální výlevy ve zpěvu, stejně jako některé pokusy o operní vokál. Pokud se tyto atributy spojí, jak je tomu ve skladbě „A Glimpse Of Sanity“, pak mi nelibostí vstávají chlupy na zátylku. Na druhou stranu, co skupině velmi svědčí, je volnější akustická hravá poloha, baskytara mnohdy překvapí invencí, což u podobných skupin rozhodně nebývá pravidlem, klavírní vsuvky typu „The Shrine“ také dokáží ledacos prosvítit, což je v tomto případě jen ku prospěchu. Éterické fragmenty s čistými kytarami je asi to nejsilnější, co dokáže album nabídnout, tyto pasáže mají barvu, mají náladu, atmosféru. Škoda převeliká zvuku kytar, které z velké míry vrací album o více jak deset let zpět. Z mého pohledu jde ve výsledku o poněkud nevyvážené album, které skýtá několik velmi povedených částí a jistě se bude líbit ortodoxním doomerům. Také však obsahuje celou řadu stránek, které by měly ještě nějakou dobu zrát.
Snivý pomalý doom metal staré školy s ženským vokálem, kterému bohužel příliš nepomáhá zvuk, celková utahanost ani příliš teatrální emotivní stránka.
5,5 / 10
Rune Eriksena
- kytara
Carmen Simoes
- vokál
Jaime Ferreira
- basová kytara
Joao Samora
- bicí
1. Ava Inferi
2. The Shrine
3. A Glimpse Of Sanity
4. Wings Of Emptiness
5. Sinisters
6. Vultos
7. Fate Of Mountains
Burdens (2006)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.